Moje dcera jednou přišla s dotazem, jestli se musí chodit do školy i po základní škole.

VYsvětlila jsem jí, že pak musí jít buď do školy, aby se něco naučila nebo jít pracovat. Ale že práci žádnou nesežene, protože nebude nic umět, takže opět škola.

A ona jestli by prý nemohla být jen tak doma. Tak jsem jí řekla, že ne, že buď škola nebo práce a nebude-li ani jedno ani snaha, tak nebude mít z čeho žít.

Že prý bychom ji živili my, že to je povinnost rodičů starat se o dítě.

Tak jsem se jí zeptala, jestli si myslí, že bych měla přestat chodit do práce a živili by mě babička a děda. To už i jí přišlo divné, to prý ne. Zeptala jsem se jí, jak dlouho tedy myslí, že by rodiče měli děti živit. Prý tak do 30.

Tak jsem ji vyvedla z omylu. A prý jestli bychom jí nechali umřít hlady. Ujistila jsem ji, že když by se nesnažila, tak ano.

Ovšem vrtalo mi hlavou, kde na takové myšlenky přišla, protože se učí dobře a do školy chodí ráda. A pak z ní vylezlo, že spolužačka byla za školou.