Já s tebou tak soucítím - dcera takhle řvala do roka. Pak byl měsíc klid a pak začalo první období vzdoru. Některé děti jsou prostě náročné a je to fakt na palici. Nejlepší je, když ti ještě někdo poradí, ať jsi v klidu a užíváš si to. Já tehdy fakt nechápala, o co těm provokatérům jde. Až s druhou dcerou jsem zažila, jak hezké to mateřství může být, když dítě netráví 90% bdělého stavu jekotem.

Neporadím, nemůžu ani útěšně tvrdit, že to zaručeně brzo přejde (možná ano, možná ne), ale myslím na tebe. Chce to sílu a za každou cenu si vydobít aspoň pár hodin v týdnu, kdy se (mezi kojením) sebereš, půjdeš někam pryč, kde je ticho a klid a nebudeš se zajímat o to, co mezitím manžel/babička/sestra... s tím dítětem vyvádí. Jestli jim řve, můžeš si klidně říkat, že tobě by řval taky.