"Přece mezi dospělými lidmi je normální,že řeknu potřebuju zítra zůstat doma a nikdo mě nepodezírá,že to není nutné,bere se to jako samozřejmost,jinak bych to přece nechtěla.To k vám má opravdu zaměstnavatel takovou nedůvěru?"

Tady s Tebou, Pawllo, trošku nesouhlasím. Protože kdybych odcházela takto nečekaně z práce, tak si myslím, že šéf a nejbližší spolupracovníci by si aspoň nějaké vysvětlení zasloužili - klidně bez detailů, ale třeba "musím domů, dítěti se udělalo blbě." Pokud jsou vztahy OK, tak by tohle mělo stačit a ani jako šéf, ani jako kolegyně bych nepochybovala o tom, že to je skutečně nutné, ale "potřebuju zítra zůstat doma" bez dalšího vysvětlení bych brala trošku jako neúctu. Myslím, že lidi, kteří budou muset za mě ten den třeba udělat moji práci, si zaslouží něco víc než jen "do toho vám nic není".

S tou důvěrou... jako kolegyně jsem zažila časté odchody, které dotyčná osoba brala jako "co je vám do toho, vám nic vysvětlovat nebudu", když by to bylo jen občas, tak OK, ale my jsme za tu osobu museli dělat její práci a pak se z toho vyklubaly pravidelné výlety za milencem v pracovní době, takže já si tak úplně nemyslím, že každý vždycky zůstane doma jen tehdy, když to nezbytně potřebuje.