No to je pro mě až neuvěřitelný!

Já třeba, kdykoli byl malý nemocný, jsem si ho brala k sobě do postele - vůbec bych neměla nervy na to, ho nechat samotného v pokojíčku... takhle jsem se aspoň trochu vyspala, když jsem věděla, že ho mám u sebe a můžu okamžitě reagovat a nemusím vstávat, abych zjistila, jak je na tom...

a to dělám i teď, když už je větší - hlavně mezi těmi dvěma operacemi ledviny, co měl teď v srpnu a v září - bylo to hlavně pro můj větší klid (teď je mu tedy teď 7,5)... vlastně ... on už asi 3 měsíce spí opět se mnou - páč si to přál - za měsíc se nám narodí holčička a on ví, že pak už bude mít šlus, páč u mě bude nakvartýrovaná ona, a on bude muset do pokojíčku...
Ale bere to skvěle, moc se těší na miminko - už se nemůže dočkat, jak pravil zrovinka včera...