mám tři děti daleko od sebe, syn 24 let, dcerka 16 let a poslední je dcerka 4 roky, měla jsem jí těsně před 42.narozeninama, dva roky po jejím narození jsem toužila po tom, aby nebyla jedináček, nechávala jsem to náhodě, kdyby jsem otěhotněla, byla bych ráda....Bylo by to tak nějak v jednom frmolu, ale od jejího třetího roku mě ta chuť přešla úplně, už se mi nechce, nedovedu si představit, že to, co jsem absolvovala ve 41 letech bych měla podstoupit teď, tak nějak se to ve mě zlomilo, tři děti mi stačí, jsem za ně vděčná


teď už vzhledem k věku další miminko nepřipadá v úvahu, malá rošťanda nám dává pěkně zabrat, nedovedu si ani představit, že bych měla ještě další dítko....a opravdu po čtyřicítce síly ubývají, nikdy jsem tomu nevěřila, ale je to tak....na druhou stranu člověk si umí vše jinak zorganizovat a využít čas více než ve dvaceti, má plno zkušeností, nemám pocit, že bych malou o něco ochudila..