Já myslím, že je to do jisté míry přirozené, ale většina dětí z toho časem vyroste.

Dcera si začala cca kolem 7. roku věku uvědomovat, že s jednou holkou je hraní lepší než s druhou bez ohledu na počet hraček, kterými disponují.

Hodně k tomu přispěly prázdniny, kdy spolu byly holky od rána do večera několik dní. Při takovýmhle intenzivním kontaktu vykrystalizuje, kdo je pořád dobrej kamarád a kdo ne. Ono jde občas vydržet protivnou holku na dvě hodiny, když má hezký hračky. Ale tři dny po sobě od rána do večera to nevydrží a uvědomí si, že Bohdana sice nemá tolik hraček, ale je s ní větší zábava, neuráží se a nemusí bejt furt po jejím.