Ajajaj, spaní.....Na to téma bych mohla o synovi napsat knížku. Dnes je mu 6 let a co jsme si užili se spaním......V kojeneckém a batolecím věku jsem ani nepočítala kolikrát se za noc vzbudil.....bylo to obtížně uspatelné, nervní mimino, přes den nespal vůbec, jen v jedoucím kočáře a nebo plakal. Nic mezi tím. Když jsem chtěla s někým telefonovat, tak jsem u toho kojila, jinak bych nic neslyšela. Od roka byl často nemocný, takže špatně dýchal, chrápal, soplil, kašlal, házel sebou, od roka a půl se to zlepšilo, vyndali mu nosní mandli - měl ji velikánskou (extrémně, prohlásila mudr). Ale zažili jsme i noční děsy atd. Spal dlouho s náma v posteli, přeučovali jsme ho obtížně na vlastní postel v jeho novém pokoji, to byla hrůza, než se tam naučil spát, i tak se v půli noci stěhoval k nám.....Od pěti let má epilepsii, záchvaty ve spánku. Musíme ho hlídat při usínání i během spánku ho mám na doslech a jsem ve střehu - je hned vedle ložinice a máme otevřené dveře. Syn je dost citlivá hysterická osobnost, rozdhodí ho rozrušení - Vánoce, narozeniny, odjezd na dovolenou, akce na které se těší......nemůže usnout, nemůže dospat,....vše co se s ním děje tak se odrazí na špatném spaní. Přes den je unavený, lékama na epi utlumený.....Čeká ho od září škola, bude to pro něj hrozně vyčerpávající, protože mám pocit, že není nikdy odpočatý pořádně Nevím co vám poradit, sama jsem bezradná