Ten pocit znám, taky nikdy nevím, jak se chovat. S tátou jsem to vždycky nějak zvládla, trvalo to chviličku, ale jinak jsem celý život nervózní, že někdo přijde. No, nepřišel. Ale jednou jsem se seznámila s někým těsně před velikonocema a on přišel s pomlázkou. Stáli jsme naproti sobě, koukali na sebe, a pak jednohlasně řekli "co teď?". Měl stejně blbý pocit. Ale jinak velikonoce slavíme, v neděli máme nadílku pro děti, v pondělí tenhle "trapas". A nově vlastně jezdí manžel se synem po babičkách. Taky to celé chápu spíš jako svátky jara.