Dělám to, že archivuju maily, aby děti jednou viděly, že jsem se snažila a že mi tchýně ani neodpovídala a když, tak tak jak odpovídá... Ale stejně mám pořád takový pocit, že moci jí to něják vysvětlit, nějak jí ukázat, že ji pro děti chci a jak mne to bolí.... Já na jednu stranu chápu, že se se mnou bojí bavit, aby se nedozvěděla, co mi její syn dělal/dělá, ale na druhou stranu mne bolí, že nepohlídala alespoň děti, abych mohla k právníkovi... V té době jsem žila v cizím městě sama a nikoho tu skoro neznala. Kdyby mi nepomohli dvě mamče se stejně starými dětmi, které znám přes děti, tak nebyl fakt nikdo.