Přesně.

Protože v podstatě Ty teď předjímáš, co Ti děti jednou řeknou, ale ono se to za prvé vůbec nedá předvídat, za druhé Ty jsi teď ten, co musí věci řešit, a sám za sebe musíš "vědět co děláš". Protože teoreticky Ti ty děti můžou vyčíst úplně všecko, i to, že ses neobětoval, i to, že ses obětoval moc, a teď to řeknu hnusně, ale i kdyby Ti řekly "měl jsi to vydržet déle", tak ne tak docela vědí, o čem mluví (protože pro Tebe už to bylo nesnesitelné). Podobně jako Garp, u kterého při vší úctě k jeho osobní tragédii bych vůbec nebrala vážně řeči, že to ON by se staral až do úplného ustarání, protože prostě v té situaci NEBYL a neumí si to představit. Akorát takové řeči pak úplně zbytečně někoho "hodí" do provinilého modu, když už předtím udělal úplně všechno a nic nezabralo.

Hele, radím to vždycky, ale tohle bych zkonzultovala s nějakým psychologem, který se na tyhle věci specializuje. Jako laické řešení, při kterém by sis myslím nemohl nic vyčítat (ale můžu být totálně mimo, tohle prosím radši prober s odborníkem) bych viděla, kdybyste přestali bydlet spolu, Ty sis vzal děti a staral se o ně, ale nehledal si jinou partnerku a dal ženě najevo, že má dveře zpět otevřené, ALE POD PODMÍNKOU, že přestane pít a bude se léčit, jinak má smůlu.

Takto by Ti myslím nebylo možné vyčítat, že jsi ji "opustil v nouzi". Nevím ale, jak jsi na tom Ty, jestli bys byl ochoten s ní znovu žít, kdyby se vyléčila.

Pokud ani to nezabere, tak myslím, že nebude dlouho trvat a upije se k smrti a Ty budeš mít volné ruce i na tu novou partnerku.