Já bych tomu neříkala trauma z porodu, ale rozhodně jsem si spravila chuť po druhém porodu tím třetím. Druhý porod byl zásluhou lékařů (a mé malé asertivity) uspěchaný-píchnutí vody, monitor vleže, oxytocin, špatně dorotované dítě- velký poporodní hematom na hlavičce. U třetího jsem byla v porodnici akorát, stihl se monitor a sprcha a tak tak jsem to stihla ze sprchy ven. Čistý čas strávený v porodnici před porodem dítěte 50min. To byla euforie !

Kolibo, on ten strach je vždycky, já se bála víc u druhého a třetího, to už jsem věděla co všechno může být špatně. Ale jednak pomáhá vědomí, že ven to dítě prostě musí, když už je žena těhotná a pak když člověk přijme tu myšlenku že porod bolí a připraví se na to, naučí se prodýchávat, uvolňovat se atd., je na tom líp než když žena o porodu ví jen to že ji to bolí a je v křeči, to otevírání nepomáhá.
Já rodina první a třetí dítě přirozeně (bez medikace, bez nastřižení, bez ruptury vaku blan) a ta bolest byla mnohem menší než u toho druhého porodu kdy jsem se nechala ukecat k ruptuře plodového vaku. Ty bolesti byly mnohem horší, ale neúčinné, podávali mi oxytocin, prosila jsem o medikaci proti bolesti ale ta nepomohla, všechno špatně.

Každopádně přeju ať najdeš milou PA nebo dulu a strach s ní překonáš, myslím že to stojí za to