Já osobně měla z císaře takovou hrůzu /řezání do těla/, že snesitelnější pro mne byl vaginální porod a jasně jsem to vše sepsala - jen v případě ohrožení dítěte a jen po mém předchozím souhlasu.
Trauma jsem utrpěla po prvním porodu, kdy jsem dlouho odmítala další dítě a změnila to jen touha po dalším dítěti a myslela jsem si, že v současné době to bude lepší. Ovšem trauma bylo mnohem horší a závažnější - přestala jsem mluvit, následně jsem zjistila, že bez koktání neřeknu půl slova, nesnesla jsem ve svém okolí cizí lidi natož aby se mě někdo vůbec dotknul, dotýkat se mě směly jen moje děti, nikdo jiný. Byla chyba se nejít léčit, nevěděla jsem, že bych měla a nikoho to v okolí nenapadlo, byla jsem prostě divná. Překonala jsem to časem nějak sama. Třetí dítě jsem chtěla a předsevzala si, že tohle se mi už nikdy nestane, že to nedopustím, i kdybych kvůli tomu měla po zbytek života trávit po soudech. Nebylo to třeba - ale se svým rozhodnutím jsem se netajila ani před lékařem.