Goro,

dcera měla v necelých pěti letech podobný problém. Zdálo se jí párkrát o kostlivci, který vstával z rakve, honil ji a chtěl ji sežrat. Řekla jsem jí, že přemýšlím, jak jí pomoci a že mě napadlo, jak ten sen poslat pryč tak, aby se už nikdy nevrátil. Že si spolu sedneme, probereme ten sen do podrobností, pak ho namaluje, pak papír roztrháme a zahodíme. Dcera souhlasila, namalovala rakev, kostlivce, krev, lidi... Pak papír vzala, rozcupovala na malinké kousíčky a zahodila. Už se jí sen pak nikdy nevrátil.
Od té doby, když se jí něco zlého zdá, zkouší si vybavit co nejvíc podrobností a pojmenovat, co jí na tom snu vadilo, co ji děsilo. Někdy stačí jen tohle, jindy si sama sedne, maluje, pak roztrhá papír a "pošle to pryč".