Já Tě chápu, ale to nepomůže ). Musíte ji přijmout takovou jaká je, co ničeho ji netlačit. Ještě dnes vidím sebe ve školce, kam jsem šla až v pěti letech, sedět tři metry od pískoviště, kde si ostatní hráli. Nebo hrát si s panenkou v koutě. Kamarádila jsem prakticky jen s klukem z naší ulice. Kamarádku jsem měla nejlepší, jinou jsem nepotřebovala. Pomalu se to zlepšovalo, ale díky jiné kamarádce, která mi pomohla se začlenit v jedenácti letech. Ale introvert jsem byla pořád. Naprosto se to zlomilo v devatenácti. Ale můžu ti říct, že jsem naprosto nesnášela takové věty "bez tam, proč se bojíš, vždyť se ti nic nestane ..." No, a mám teď doma dva podobné exempláře . Takže si vždycky řeknu "však jim to neublíží" a spolknu poznámky. Přeji pevné nervy.
Jo, a ve dvou letech nemůžeš vědět, jestli bude inrovert, je fakt hodně brzo.