Prosím vás, proč si cca. tříleté děti vytváří imaginární kamarády? Je to jen věc velké fantazie nebo jim něco schází? Přijde mně zvláštní, když dítě, kterému se věnuje hodně péče i pozornosti, si zničehonic vytvoří imaginárního kamaráda (v konkrétním případě dokonce dva). V daném okamžiku nedošlo v okolí dítěte k žádné změně ani závažné situaci, dítě je veselé, inteligentní, zvídavé. Zajímaly by mě vaše konkrétní zkušenosti, případně nějaké odborné vysvětlení.