Tak hlavně - nikomu nic neradím, to jsem psala xkrát.
Druhak - pokud se manžel rozhodne odejít, udělá to a žádný kecy o tom, jestli a zda jsem se obětovala a obětovala kvůli tomu jedno dítě, by ho nezastavily a pokud se tak muž rozhodne, udělá to bez ohledu na okolí.
Manželství je kompromis, ale ne všichni mohou žít spolu, protože mají jiné priority. A ono se může ukázat, že priority se časem mění a pak už to jede.
Je mi fuk, zda tomu říkáš vydírání, každý musí dělat spoustu rozhodnutí a volit mezi špatným a horším a tak jsem zvolila, i s tím vědomím, co můžu ztratit. Nejsem ostrostřelec, který střílí, aniž by nad tím nepřemýšlel.
A jestli jsem spokojená? Ano, jsem, protože když bych sklapla a nerozhodla se, tak teď to dítě asi nemáme a já bych byla usoužená z toho, proč jsem nebyla důraznější a dost možná bychom ani spolu už nebyli. Neumím si totiž představit, jak jinak bych k dítěti přišla, omylem rozhodně ne.