Pochop ale, že já bych na tom nechtěla pracovat, cítila bych se jako oběť a na tom se nedá pracovat.
Ale ano - o dítěti jsme mluvili cca rok, nebylo to ze dne na den, předkládal argumenty a mluvili jsme o tom, až nezbyl žádný argument jen to, co mi došlo až později - zbavení se vlastního pohodlí a to bylo příliš silné a možná doufal, že mě přesvědčí.
Ale už jsem byla příliš daleko a příliš zainteresovaná a byla jsem rozhodnutá 100%, ale neměla jsem už čas donekonečna vyjednávat, nemusela bych se už dočkat. Musel se rozhodnout, nešlo už čekat na - no nevím, pořád se nemohu rozhodnout, snad za čas, za rok.......ještě uvidíme. Nebylo na co čekat.