Ano, je to samozřejmě pravda, že kamarádi mají svobodu si hrát s kýmkoliv jiným a já mu to i v tom smyslu vysvětluji, na druhé straně mu třeba vysvětluji, že když měl ve školce kamaráda, s kterým si hrál a pak si s ním hrát nechtěl, protože jiní se mu smáli, že špatně mluví, tak že to není správné, že musí sám posoudit, kdo je dobrý kamarád a mínění většiny nemusí být směrodatné, takže pokud se zase něco takového stane jemu, že někdo si s ním přestane hrát kvůli tomu, co řekne jiný kamarád, tak cítím, že je správné připustit, že mě by se takové chování taky nelíbilo.

Ale v každém případě děkuji za všechny reakce, budu si číst dál, já se sama trochu plácám v tom, do jaké míry mu tu „náročnosti na kamarády“ schvalovat nebo naopak ji spíše bagatelizovat a uvádět ho více do reality.