Ahoj,

vždycky jsem chtěla hodně dětí, minimálně 3. Našla jsem si partnera a ukázalo se, že on děti v žádném případě nechce...No po roce jsme byli v tom, máme doma 27 měsíčního synka. Před nějakou dobou jsem nadhodila, že bych chtěla druhé - on řekl "v žádném případě", já jsem přemýšlela, jestli s ním zůstat, když on už děti nechce a já jo. Před vánocemi se on rozhodl, že opravdu není fér, aby náš syn byl bez sourozence a že teda jo. Začali jsme na tom pracovat. Před měsícem zamlklé těhu, spontánně odešlo. Pořád jsem se bála, aby si to partner nerozmyslel, ale ejhle - v noci jsem se probudila a šla na záchod a najednou jsem měla pocit, že druhé dítě nechci. Nevím, co se mi zdálo, ale prostě to tak najednou přišlo, úplně se ve mě zvedla vlna odporu. Najednou mám pocit, že nechci už nidky v noci vstávat, nechci procházet zdravotními potížemi, které jsem řešila doteď, navíc nechci přicházet o další zuby... A říkám si, že je to strašně sobecké, takhle uvažovat. A současně to naprosto nechápu, kde se to ve mě najednou vzalo, když jsem měla jasno v tom, že děti chci. Přitom syn je naprosto úžasné a nechci použít slovo "hodné", ale prostě si s ním rozumíme, máme krásný vztah a mateřství (jako takové) si hodně užívám...
Stalo se to někomu? Přejde to? Je to normální? Ptám se na to proto, že se bojím, že kdybych to řekla partnerovi a pak to třeba samo odeznělo, tak že by potom on nechtěl, protože by mi nedůvěřoval, že já to opravdu chci. Nevím, jestli je to srozumitelné...Díky za všechny reakce.