Tak já jsem si hlavně uvědomila, že ty pocity mám, přiznala si je. Mluvila jsem o nich s kamarádkou, s manželem taky (ale ten chtěl vždycky děti, toho tvýho bych tím nezatěžovala). Přijala jsem jako fakt, že to, že se mi nechce zase přebalovat plíny apod je normální, že taky přijdu o určitou "volnost" kterou jsem už s tím prvním (skoro tříletým) dítětem měla. No, a prostě jsem do toho šla :) a když jsem otěhotněla, tak jsem jásala a na to, co mě čeká, mi daly hormony milosrdně zapomenout