Bože Každý dítě už nejmíň od 2 let vláčet k psychiatrovi, při sebemenším náznaku odchýlení od společensky uznávané normy, za vším hledat problém. Chováš se jinak než ostatní? Je to nemoc. Seš moc tlustej? Je to nemoc. Seš moc hubenej? Je to nemoc. Seš moc smutnej? Je to nemoc. Místo toho, abysme začali být tolerantní a brali člověka jaký je, i když nám třeba zrovna nezapadá do našich přesně vyhraničených škatulek. Vytvářet problémy, tam, kde nejsou a hlavně, za každou cenu si už konečně přiznat, že máte problém (jen proto, že děláte něco jinak než ostaní) a neprodleně to řešit, abyste mohl dokonale splynout s davem. Je v tom opravdu takový problém??? Proboha, každý jsme nějaký, ano, nikdo není dokonalej a KAŽDÝ má něco, v čem není tak úplně "normální" tak proč to radši netolerovat, místo dokonalých rad ohledně dokonalých psychologů, kteří ví vždy všechno líp, než člověk sám? Mě jeden takovej hajzl v dětství zničil život nadosmrti už nikdy o tyhle zrůdy nezavadit ani pohledem.