Tak nic nesjížděj, JE to normální. To přesně popisuješ moji mladší.
Je jí jedenáct.
Dneska je tak tulivá a mazlivá, až mi to občas dělá problém. Je naprostá extrovertka, od malička si otočila kolem prstu každýho kdo kolem ní prošel, tak trochu exhibicionistka, chytrá, šikovná, veselá, optimistická, důvěřivá a v dobrém slova smyslu "do světa".
Po autismu teda fakt ani památky.
Ale pamatuju si na tu dobu kolem tří měsíců (tehdy mi nějakou dobu bojkotovala kojení a ztrácela na váze a nedařilo se přijít na co, co se děje), kdy jsem měla pocit, že jsem s ní ještě nestihla navázat konkrétní jedinečnej osobní vztah (proto jako málo byla kontaktní) a už mi tou nemocí prokluzuje mezi prsty...
Všechno je v pořádku. Buď k dispozici, prostě druhý dítě máš úplně jiný než první a musíš se ho učit, zase odznova, všecko od nuly, všecko jinak ;)