Teri, obávám se, že obrovskou roli v tom hraje povaha. My maminky si občas malujeme, co všechno tou výchovou dokážeme (nebo naopak zkazíme), ale ty geny nás kolikrát převálcují. Já myslím, že se snažíš dělat strašně moc a přeji ti hodně trpělivosti

Jinak, jak psaly holky, chválit je určitě dobrá myšlenka, ale taky určitě nastavit hranice, ubližování druhým se prostě tolerovat nedá, jednak kvůli mladšímu bráškovi, on prostě nemůže vyrůstat v tom, že mu ten starší může bezstrestně ubližovat, ale i kvůli tomu staršímu, protože ty problémy, které má teď ve škoce se budou přetahovat do školy a všude jinde do kolektivu, děti se ho budou stranit a bude mít problém se tam začlenit. Možná opravdu zkusit i toho psychologa, úplně běžná sourozenecká žárlivost to podle mne není.