Sice deti nebyly zvykle na uspúavani v naruci ,ale usínat stejne nechtely, nikdy.

Na starsi platilo zalehnout, aby se nemohla hnout ,ale casem to prestalo pomáhat, vydržela i dve hodiny.

Pozdeji( a tady mi neslouzi pamet, ale bylo to dřív enz se narodila mladsi ,tak před 3,5 rokem) jsem ji zacala přes spaním cisdt, ovšem cetla jsem jen pod podmínkou klidného lezeni(to zahrnovalo i nekoukani na obrazky v knize, to mohla přes den ,ale vecer ne) a cetla jsem do usnuti. Když uz i to trvalo dve hodiny, tak jsem zavedla pravidlo, ze si muze potichu v posteli hrat, když nebude budit rodice.

U nas doma mají proste rodice vyrazne vyssi potrebu spanku nez deti, takze deti usinaji az po rodicich, rano před rodici.