Já jsem nejmladší ze tří a výhody jsem v tom neviděla žádné, vždycky jsem si přála opak... V tomhle holt asi dost platí, že každý chce to, co zrovna nemá... Sourozence mám o hodně starší (o 15 a 13,5 roku), navíc oba bratry, takže mi vždycky chyběla sestra... A celkově se moje dětství neslo v duchu "ona je ta malá, blbá, otravná, rozmazlená...", zatímco oni dva byli ti "velcí, šikovní, správní, rozumní"... Takže za mě, klidně být starší, má to spoustu výhod než být pořád za malého ustrkovaného pitomečka (když to trochu přeženu). A mimochodem mám pocit, že tahle moje pozice z dětství se se mnou táhne neustále, i teď v dospělosti, prostě pořád pro ně budu ta malá, kterou netřeba poslouchat, nedejbože brát vážně. A mám dojem, že už asi ani není šance, že by se to kdy změnilo. Takže u mě takhle