Kdyz umirala babicka, bylo ji i dedovi 80. Zbyle mesice zivota vyuzila k tomu, ze se nechala polozit do kuchyne na gauc a ucila dedu varit. Ne, ze by z nej byl prebornik, ale zvladl to i pres svuj handicap, tj nemel cich.
Ona ale byla celkove zena velmi prakticka a predvidava, protoze kdyz umrela a deda si chystal klobouk na pohreb, nasel za krempou listek s pokyny, jak ho ma naparit a vycesat predtim, nez ho oblekne.
Muj tata taky umel varit a varil cele moje detstvi dost bezne, stejne pak v duchodu - to jsme se s detmi tesily na chaloupku, ze bude mit deda pro nas navareno a k caji napecene domaci povidlove buchty.