A co takhle být vděčná, že kluci mají babičku a dědu, kteří o ně mají zájem? Ne proto, že bys potřebovala hlídání, ale proto, že si rozšiřují citové vazby. Kolik tady maminek píše, jak nemají žádné babičky a mrzí je, že si děti tenhle vztah nemohou zažít. Beru to, že jsi schopná se o děti postarat a babičku a dědu nepotřebuješ, ale měla bys přihlížet k tomu, že je "potřebují" děti.

Ten pocit vděčnosti já osobně cítím ne k babičce jak takové, ale nějak všeobecně (kdybys byla věřící, řekla bych k Bohu), že takovou babičku máme.

Nevím, jak daleko to máš na letiště, jestli je to okruh Praha, tak bych se bez řeší přizpůsobila babičce. Jestli je to několik desítek nebo dokonce stovek kilometrů, zkusila bych to ještě nějak dohodnout.