"že jakoby vkládám do pomyslné banky vůči němu svoji energii, abych se necítila blbě, až budu já zase něco potřebovat a z té banky čerpat"

Kudliště, ale to je blbě, to už je "obchod".
Máš dávat tehdy, když sama za sebe chceš dát, ale nemáš za to nic očekávat.
Prostě - chceš dát, dej, nechceš dát, nedávej, vždyť je to jednoduchý.
Sama podstata "dávání" je "bezplatnost"
Jak něco očekáváš, už s osudem "kupčíš", a to se obvykle vymstívá.

Nikdo tě samozřejmě nenutí dávat tam, kde dávat nechceš. Usoudíš-li, že tomuto člověku (dál nebo vůbec) dávat nechceš, máš plné právo "nedat". Ale v praxi by to nemělo být zatíženo negativní emocí - jde prostě o rozhodnutí dát, poté o rozhodnutí nedat, pohoda