Ale Creo, on to přeci JE obchod ze své samé podstaty, akorát si to spousta lidí nechce přiznat, aby si nezkazili iluzi o vlastní ušlechtilosti a nezištnosti .

To přece vůbec to není tak, že teď pro Tebe něco udělám už s myšlenkou na to, co od Tebe chci já a jak si to později "vyberu".

Vnímám to spíš tak, že nerada zůstávám někomu něco dlouhodobě "dlužná", pokud on tu svoji energii investuje do mě.

Například: kamarádka nebo někdo z rodiny mě pozve s celou rodinou na oběd. Musí na to nakoupit suroviny, vynaložit energii, vyhradit si čas, který mohli strávit třeba někde na plovárně. Pak spolu strávíme oboustranně příjemné odpoledne, a já se budu cítit o něco víc zavázaná pozvat na oběd příště já je, než kdyby mě nepozvali.

A spousta lidí se tu sice prsí, jak "dávají a nic za to nechtěj", ale zajímalo by mě, jak dlouho by v reálu vydrželi jednostranně dávat (energii, prachy, jedno co), kdyby od toho druhého necítili nějakou reciprocitu (jedno jakou, nemusí to být nutně vždycky "půjčka za oplátku"). Jak dlouho by vydrželi třeba zvát na oběd kamarádku, která by jim nikdy pozvání neoplatila, jak dlouho by vydrželi dělat vrbu kamarádce, která by nikdy nebyla ochotná udělat vrbu jim.

Mezilidské vztahy prostě JSOU svého druhu obchod, a tu pomyslnou banku máme všichni v hlavě, i když se navenek snažíme tvářit ušlechtile a nezištně