Tak moje decera je taky tvrdohlavá a v poslední době uřvaná. Co si všímám, tvrdohlavost i boj o pozice asi patří k tomuhle období. Ale myslím, že právě je důležité, aby si neustále dítě nepotvrzovalo mechanismus: není po mém-udělám scénu-dosáhnu svého!! Nejde o to, aby rodič zvítězil. Nejde o boj.Já jsem SKORO VŽDY svolná k dialogu, ale nenechám si skákat po hlavě. Myslím, že platím za hodně benevolentního rodiče, ale na určitých věcech trvám. I za cenu pláče. Ideál dle mě je, pokud rodič ve vypjaté situaci zachová chladnou hlavu, nenechá se emočně strhnout (a věř, že já jsem teda NERVÁK), ale fakt se mi osvědčilo zhluboka dýchat a pokusit se nenexchat strhnout. Taky je třeba myslím rozlišit, kdy třeba je scvéna výsledkem unaveného/hladového děcka, kdy prostě fakt bojem kdo z koho...Ale povolí-li babička něco, co vy jako rodiče zakážete, tj blbě dost. Je potřeba s babi promluvit, i za cenu omezení kontaktu. Moje máma je taky podobného naturelu, ale zas není moc hlídací, takže se to snese...

Nenechala bych se na tvém místě přinutit vždy k tomu, aby dcera dosáhla svého. I za cenu jejího pláče trvej na svém, je-li tvůj púožadavek na ni oprávněný. zKUS ZŮSTAT KLIDNÁ, ALE NEKOMPROMISNÍ. Ona to dcera i přes ten pláč ocení. Já třeba dceru nebiju, nikdy, je to pro obě strany ponižující, ale pokud mi třeba skláče po hlavě, např. upozorním, že už toho mám dost, pak třeba zařvu.