Kudlo,

myslím si, že směšuješ dvě věci.

Vyhledávám situace, kdy je mi dobře/stýkám se s lidmi, se kterými je mi dobře vs. beru situace, kdy je mi dobře/lidi, se kterými je mi dobře jako předmět obchodu a cítím závazek za to, že je mi dobře.

Což já třeba necítím.

Zkusím to na příkladu - kamarádka mne pozve na večeři. Vůbec nečekám a nepřemýšlím tak, že jí to budu muset oplatit nebo že za to něco asi chce, protože vycházím z jednoduché rovnice: Ona mi chce udělat radost nebo se mnou chce trávit čas, pro mne z toho nic víc nevyplývá. Fakt nebudu přemýšlet nad tím, jak jí to oplatit.
Stejně jako když se (sama, se synem, s přítelem) někam nasáčkuju, tak nepočítám s tím, že "my byli tejden u vás, tak recipročně musíte být zase vy týden u nás", protože na téhle úrovni nehraju a cíleně vynechávám ze života lidi, co to "tak mají". Jistě, že pro lidi, které mám ráda něco udělám, když mne požádají, ale nebudu nosit v hlavě databázi toho, co kdo dal, co by dát měl nebo kde jsem přeplatila nebo jsem dlužná.

Jestli to chceš brát jako "obchod s pocity", OK, každý si volíme terminologii podle toho, jak je nám blízká.