Ber to tak, že ona se v tom plácá stejně jako ty.
Chybějí jí hranice a pravidla, která malé děti nutně potřebují. Je to pro ni znejišťující, potřebuje vědět, že věci fungujou určitým způsobem.

Možná je trochu problém i ve vzájemné interakci, která je zajetá ve starých kolejích. Tzn. ty něco řekneš - dcera reaguje ječením - následně tvoje reakce je stejná - dceřina stejná, atd. Takže můžete začít třeba tím, že zkusíš alespoň 1 svou reakci změnit, udělat něco jinak. To je takový malý krok, kterým je možné začít. Protože chápu, že rada "buď tvrdá" je sice na místě, ale špatně se realizuje, pokud je člověk od přírody měkota.

Nejsem příznivcem nekritického přebírání stylů výchovy, ale pokud si přečteš nějakou knihu o výchově, např. to profláknuté RaR, tak si z toho vezmi třeba jednu sympatickou větu, kterou "vyměníš" za tu svou klasickou, tak už to je krok k lepšímu.