...když ty máš takovej zajímavej postoj k tomu braní a dostávání, už jsme na to jednou narazily v tématu o hlídání.
Nemám prostě pocit, že nabídkou něco dostávám. Vycházím z toho, že člověk něco buď udělat/dát/nabídnout chce anebo nechce. Moje role je v tom víceméně podružná, on tím saturuje svoje chtění, ne moje. A pořád mi není jasný ten mechanismus, kterým bych to měla poměřovat nebo podle kterého by se to dalo hodnotit.
Příklad - moje kamarádka si vezme na víkend syna, protože se přátelí s jejími dětmi a mají se navzájem rádi. Já nemám pocit, že mi tím něco dává, protože mi to přijde přirozený a normální, dokonce ani nebudu mít pocit "závazku", který bych měla oplácet. Nevedu si žádný záznamy o tom, co mi kdo poskytl nebo naopak neposkytl. Když můžu a chci, pomůžu, když nemůžu, omluvím se. A netýká se to jen přátel. Je možný, že jsem pro Aničku něco třikrát vyřídila a ona pro mne ani jednou a naopak Hanička mi třikrát s něčím pomohla a já jí ne, ale asi to bude tím, že to vzájemně nenárokujeme. V tom je ten drobná rozdíl.