Kudlo,

správně, nejsem ochotná to dělat a netvářím se, jako bych byla.

A taky nejsem moc ochotná přátelit se s lidmi, kteří mají nějaké postranní úmysly nebo očekávání. Kamarádi/přátelé jsou lidé, kteří říkají věci tak, jak si je myslí, jak je cítí. Takže z toho vycházejme.

Takže pokud ode mne někdo něco chce, říká mi to na rovinu. A já jemu. Na nějaký tanečky a domýšlení si je život krátkej, na to nehraju.

Kamarádku znám od školky, tak si troufnu tvrdit, že nenabízí nic, co je pro ni zatěžující nebo obtěžující. Nemá to zapotřebí. To je právě o tom obchodování. Se mnou se v přátelském smyslu obchodovat nedá a tudíž na sebe nenabaluju lidi, kteří by to tak vnímali.