Včera jsem se koukala na 13. komnatu O. Matuškové.
Ona celý svůj život naprosto postavila na vztahu s Waldou.
Byla v něm nesmírně organizačně i jinak schopná, dokázala se o úplně všechno postarat sama tak, aby její muž měl naprostou svobodu a zázemí a mohl se věnovat výhradně svému zpívání, co bylo třeba, to obětovala (např. po emigraci nechala doma oba rodiče, zatímco Walda nikoho). My si o tom můžeme myslet cokoli, třeba že nám by to takhle nevyhovovalo. JENŽE, ona v tom vztahu byla ŠŤASTNÁ - žila tak, jak se rozhodla! žít, nestěžovala a nestěžuje si na nic z toho.
Takže vlastně žila přesně tak - jak se žít má: jakkoli, ale s vědomím toho, co a proč dělám. Vybrala si "Vesmír" a přijala jeho "zákony". I s tím, že teď žije sama, protože "Walda byl jen jeden".