Sedmi,
na to existuje jedno pravidlo - nikdy nepůjčím nikomu peníze, který nemůžu reálně postrádat.
Mně na tomhle shořelo dvacetiletý přátelství. A nešlo o ty peníze samotný, v té době jsem jich měla celkem dost a nešlo o žádnou horentní sumu, i když stovka to taky nebyla.
Šlo o to, že mně strašně vadí představa, že bych dlužila nejlepšímu kamarádovi peníze, tvrdila, jak mu je nemůžu vrátit a přitom se chystala na dovolenou za sto padesát táců. Kdyby tehdy řekl: Jsem v háji, nesplácím úvěry, mám na krku exekuce, promiň, ale nemůžu ti ty prachy dát, klidně bych je nechtěla už nikdy.
Ale v daný situaci jsem to prostě nemohla přejít a nemohla dělat nic jinýho, než trvat na tom, že ty peníze chci.
Vrátil mi je a od tý doby jsme se neviděli, ani si nenapsali.