Creo,

ano, je to tak, a je to dost precizně řečeno.

Vlastně on mi "platí" i tím, že toho, co mu nabídnu, nezneužije, že mu prostě můžu nabídnout, aniž bych se bála, že mě vycucá jako citrón, a vím, že si nemusím na to dávat pozor.

Což považuju za hodnotu tak velkou, že si ji zde rovněž dovolím pracovně nazývat "platidlem".

Příklad: kamarád bude mít problém a bude nutně potřebovat střechu nad hlavou. Já mu ji, bude-li to opravdu dobrý kamarád, poskytnu i za cenu vlastního omezení a uskrovnění a bez nějakého špatného pocitu.

Pokud ten kamarád bude u mě bydlet jen po dobu nezbytně nutnou, kdy to bude potřebovat, zeptá se, jak se může podílet na společném stravování a když na tom bude finančně tak blbě, že si to nebude moct dovolit, tak mi to na rovinu řekne, bude dodržovat podmínky mé domácnosti (třeba si sem nebude vodit svoje návštěvy bez domluvy se mnou), tak mu ten azyl poskytnu velmi ráda, budu mít z toho dobrý pocit a dokonce ani v rozporu se svou obchodnickou teorií nebudu od něho nic chtít "na oplátku", a když mi řekne, že nemá na jídlo, tak ho budu v pohodě tu nutnou dobu živit.

ALE: očekávám, že se bude aktivně snažit tu nutnou dobu zkrátit na minimum nebo ji jinak neprodlužovat, že otázku zvýšených nákladů, které mi s ním vzniknou, nepinkne do autu (tj. buď se bude podílet nebo mi řekne, že se podílet momentálně nemůže a zda mi to nevadí).

Pokud bych měla pocit, že tohle nedodržuje, tak bych se docela naštvala.

Stejně tak souhlasím s Monty v tom příkladu s tou kamarádkou studentkou.