no jo, ale "mám ráda" přece není ekvivalentní tomu "akceptuji to, jak to je".

Mohu akceptovat, že Franta je nespolehlivý člověk (a tak mu nepůjčím ani korunu) a Anička je ukecaná a co neví, to nepoví (a proto jí nebudu svěřovat svá intimní tajemství), a přesto to nemusí nutně znamenat, že Frantu nebo Aničku budu "bezpodmínečně milovat", pokud nebudou mít vedle toho pro mě ještě další vlastnosti, které uznám za miováníhodné.

Mohu se docela dobře dostat do stavu, že ani vůči jednomu z nich nebudu cítit zášť (třeba protože se zajistím, aby mě jejich špatné vlastnosti nezasahovaly) a je to i žádoucí, protože negativní pocity otravujou především toho, kdo je cítí, nebudu se je snažit změnit, protože budu vědět, že to nejde, ale od toho je k lásce ještě docela dost daleko.