Lhostejnost pro mě není dostatečnej koncovej level. To je furt spíš tendující k negaci. Snažím se na každém člověku najít něco pozitivního, něco, kvůli čemu bych si ho mohla vážit, nebo aspoň co bych na něm mohla pochopit. Někdo třeba dělá něco totálně blbě, ale aspoň se snaží. Jiný se nesnaží, ale třeba proto, že se bojí, aby něco nezkazil a ještě víc neublížil. Jakmile mě lidé začnou zajímat, lehce se to od "jsou mi jedno" přechýlí na stranu "učím se je mít rád".