Jinak, přátele a partnery "dostáváme" už jako "hotové lidi", bez možnosti a oprávnění je "měnit" a "vychovávat" - kdežto u dítěte jsme naopak přímo povinni se postarat o to, abychom ho korigovali v jeho vlastním zájmu a předali mu ze sebe to nejlepší a inspirativní. Tam pak samozřejmě už naše "moc" končí - musíme i dítěti nechat dostatek prostoru k tomu, aby si se svým životem udělalo, co uzná za vhodné, jakmile je schopné to posoudit.

V praxi to znamená, že jestliže si na drogy VYDĚLÁ a uzná za vhodné je užívat, nemám právo mu do toho kecat (poté, co jsem ho v dětství s problémem drog příslušně seznámila). Nebudu mu samozřejmě "z lásky" nevhodný koníček sponzorovat, ani ho navždy nezavrhnu...udělám prostě něco "mezi", stejně jako bych to udělala s partnerem. Nicméně, jak říkám, u dítěte člověk vychází z předpokladu, že snad na něm zanechal nějaké pozitivní stopy a nebude podobných úvah v praxi třeba...partnera a přátele nám vychoval někdo jiný