Mám - když pominu ženy, neb ehm jsem výhradně na muže - mezi svými blízkými mužskými přáteli v podstatě samé "fajn lidi", se kterými bych bezesporu dokázala žít, minimálně v rozumném přátelském modu. Většinou jsou to lidi, které znám už dvacet let nebo víc, takže už vím, co od nich mohu čekat, a už jsem s nimi leccos prožila, i v krizových chvílích.
Ale zrovna tobě, Monty, jistě nemusím vysvětlovat, že je spousta prima lidí, ale prostě chybí tam ...závan jablečné vůně

Prostě zatím jediný muž mě v životě zaujal i jako "chlap", míněno, v intimním slova smyslu, prostě že se mi z něj zároveň podlamovaly kolena a byla bych ochotná kvůli němu udělat hodně. A já opravdu nechci žít s někým, kdo je moc fajn, ale je to...kamarád. Od partnera prostě očekávám, že bude "plnit" i roli milence, to je vlastně jediné, v čem je u mě mezi přáteli a partnery rozdíl.