Mandaro - to vnímám taky dost zjednodušeně.

Ono někdy prostě stačí smířit se s tím, že ačkoliv jsem milovala, nebyli jsme kompatibilní až tak, aby to vydrželo. Nebo jsme se nemilovali tak, aby nám stálo za to, lámat tu nekompatibilitu...

a pak najednou toho člověka - vnímáš jako - člověka. A víš sama, jaký byly chyby na tvojí vlastní straně.

Odžít si to, pochopit.. usmířit se sebou, - i to, že jsem si vzala byla moje volba.. nikdo mi pistoli u hlavy nedržel, mně tohle obrovsky pomohlo následně v tom,
že nejsem zodpovědná za jeho další chování, za jeho osud, za jeho štěstí či neštěstí...
určitě jsme se nějak vzájemně ovlivnili, ale co já dál s tím...