Mým dětem je skoro 7 a 4a půl a já se nemůžu zbavit myšlenky na třetí mimčo. Pročetla jsem všechna starší témata o vícečetných rodinách a zaujal mě názor, že je to touha vzniklá z toho, jak se žena podvědomě brání tomu, že už má odrozeno, že je to při odrůstajících dětech běžné.
Rozumově jsem pro dvě děti, takový byl i původní plán. Důvodů je spousta - jsem ráda v práci, hypotéka atd. Manžel po dalším netouží. Citově bych si ještě jedno moc přála a ta představa mi často nedá spát.

Takže dotaz - měli jste podobnou touhu po třetím, čtvrtém, pátém... a jak to dopadlo? Je mi jasné, že vy, co je máte, nelitujete. Ale která jste se rozhodla proti - přešla ta touha sama od sebe nebo zpětně litujete, že jste ještě jedno dítě neměly? Beru samozřejmě ideální variantu, kdy se početí daří, velice nerada bych se dotkla těch, které si miminko přály a nešlo to.

Díky za názory