Ahoj, klidně to můžou být noční děsy, syn to míval nejvíc okolo 2.roku, to se to opakovalo i několikrát týdně a i 2x až 3x za noc, pak třeba zase byl pár dní klid...většinou to bylo po nějakých rušnějších zážitcích, třeba když jsme měli nějakou návštěvu a bylo to akčnější, nebo když jsme byli na nějaké dětské akci...když jsme měli hodně nabitý den na výletě...už jsem tenkrát myslela, že se půjdu někam poradit, ale pak to nějak přestalo samo... Ale bylo to přesně jak píšeš, najednou začal ze spaní ječet, on teda nebyl vůbec k probuzení, vnímal jen tak napůl, ječel, kopal kolem sebe, mlátil rukama...někdy mlátil i do nás...nepomáhalo rozsvítit, pustit televizi, otřít chladnou vodou...prostě nic...poprvé jsem byla dost vyděšená, ale pak jsem si zvykla...nejvíc pomáhalo nechat ho prostě být, dát ho na zem, třeba na deku, aby si neublížil a postupně to přešlo samo. Pak když se probral, tak jsem mu většinou udělala mlíko, vypil si ho, přitulil se ke mně a usnul, ale byl z toho pokaždé úplně vyčerpaný. Ráno byl v pohodě, o ničem nevěděl. Teď je mu 5 a mívá to po nějakých mimořádných situacích - třeba když měl nedávno při angíně 3 dny 40 horečky, které nešly srazit, tak pak následovaly dvě takovéhle noci, stejně tak v zimě, když byl na nosní mandli a měl narkózu, tak taky dvě noci a pak už všechno v pohodě... On je hodně citlivý, vnímavý, navíc má dysfázii, takže je celkově takový labilnější... Neboj se, to zase přejde, někde jsem i četla, že to můžou děti mít, když mají nějaké výraznější vývojové období a pak to zase ustane... Držím palce, aby to rychle přešlo, není to nic příjemného ani pro nás a asi ani pro ty prcky...