Naše starší dcerka to měla taky, ve stejnou dobu - od roka a půl zhruba do dvou let. Brečela, spíš křičela, nebyla k utišení, vypadalo to, že spí. A to spala s námi v posteli. Nepomáhalo vůbce nic, snažila jsem se jí probudit, ale i tak prostě brečela. Tak jsem jí objala, kolíbala, utěšovala a čekala, až to přejde. Je citlivější než dvojčata, ta tím tolik netpěla, takže jsme zjistila, že opravdu, poud měla den plný zížitků, nějaké změny, vypjaté situace, tak mohla noční brek čekat na 100%. Taky jsem "odbourala" čokoládu vpodvečer a večer, protože po ní to měla taky. Časem to přešlo, ale s čokoládou jsem striktní pořád protože ta to u naší holky způsobuje určitě.