Jak? Po 14 denní viróze jsem si prostě už nezapálila. Když jsem nemocná, nemám chuť kouřit.

Kouřila jsem 1, občas skoro 2 krabičky denně - dle situace, asi 15 let s přestávkama. A vždy mi vadilo, že hulím. Styděla jsem se kouřit na ulici nebo někde na veřejnosti - v hospůdce nebo se známýma jsem ale vyhulovala jak prasklý kamna.
Kvůli kouření jsem si organizovala den. Byla vzteklá, že nemůžu hulit, že třeba děcko nechce spát, abych mohla jít... No prostě fuj

Vždy na začátku těhotenství jsem přestala, po ukončení kojení zase začala. Až teď po 4. děcku jsem to zvládla. /přestala jsem 2 měsíce před posledním těhu - původně jsme už další dítě nechtěli/...


Ale po ukončení kojení u posledního děcka, jsem zase bojovala s chutí. No a to mi poprvé pomohla ecigareta. Nechtěla jsem kouřit obyčejné, aby malý necítil pach. Zkusila jsem si to, ale zase ji odložila.
Nejkritičtější okamžiky - kafe s manželem na zahradě + pokec = spouštěč chuti - jsem zpočátku přežívala s manželovou ecigaretou. On zkoušel přestat už hodněkrát a v té době se ke kouření zase vrátil.


Normální cigaretu jsem si nezapálila už 2,5 roku. Strašně mi to smrdí a už vím, jak jsem páchla i svým dětem - to není moralizování, fakt mě to překvapuje /myslela jsem, že vyčistit zuby + žvýkačka to zachrání/.

A taky cítím vůně, které jsem vůbec necítila - po ránu čerstvý vzduch, kytky... Nekroutí se mi střeva ráno... Netočí se mi hlava...To je táááák příjemné! Manžel to necítí jako já předtím...

A už nemám chuť ani na ecigaretu. Prostě jsem líná si pro ni dojít, když jdem ven pít kafe. Ecigaretu nepoužívám vůbec cca 2 roky.
A musím se pochválit, protože 99% našich návštěv hulí. A střídají ecigaretu s normální. Nikdo kromě mě nepřestal kouřit pomocí ecigarety ani jinak - myslím ve svém okolí.
Prostě se mi nějak přepl mozek a nepovažuju to už za důležité a vítané.