Z toho mám strach u tchýně - že nebude zvládat a neřekne to a bude se tím trápit. Ať je jakákoli /a v posledních letech se to hodně zlepšilo a to hodně přesně nevystihuje ten posun/, nechci, aby se třeba trápila a cítila se neschopná a tak jsem chtěla, aby manžel přestavěl přístavek s tím, že až to nepůjde, bude u nás. Jenže on ani jeho bratr si to nechtějí připustit - tedy možnost, že se to stane. A já se bojím, že to bude jako u mé babičky v podstatě ze dne na den a co pak?
Přece by ji nedali do nemocnice nebo důchoďáku - to by v podstatě znamenalo rozsudek smrti. Bojím se toho, protože nevím, co a jak bychom to vyřešili.