Hned na úvod bych ráda zdůraznila, že nezakládám téma, jehož cílem je na někoho plivat. Mám seriózní problém: po letech soužití zkrátka nesnáším člověka, se kterým sdílíme jeden dům. Já nejsem ochotná nechat si mluvit do života, ona není ochotná připustit, že na to jaksi z principu nemá nárok. Občas spolu hrajeme prostoduché hry "za trest se s tebou nebavím". Dospěla jsem do stádia, že v lepším období probíráme výhradně naprosto nekonfliktní témata (=počasí), v horším období ji jednoduše ignoruju (pokud má fázi "já vím líp, co máte dělat, co si máte myslet, jak máte vychovávat dítě" atd. a neváhá se pokoušet s námi porůznu manipulovat, aby bylo po jejím). Ignoruju znamená, že ji pozdravím, ale žádnou konverzaci s ní nezačínám a zapojuju se jenom do organizačních konverzačních témat. Jinak pro mě neexistuje.

A teď, co dál? Vím, že je to blbá situace, ale já v některých věcech prostě neustoupím. Chci, aby se nám nepletla do života a rady poskytovala výhradně na vyžádání.

Nějaký tip, jak ten gordický uzel přetnout?