Lokom, jenže realitu nepřekonáš. Kdo se ke mně neobjedná, ten nepřijde, po domech chodit a hledat je nemůžu, dělám normální ambulantní psychiatrii.
Pro lidi, kteří mají problém s objednáním, jsou krizová centra s nonstop provozem, kam můžeš přijít kdykoli. Pro lidi, pro které i tohle je problém, jsou nonstop linky důvěry, kde jim pomůžou, poradí a postrčí je správným směrem.

Já neumím čarovat a realita mojí práce je nějakým způsobem daná. Tzn. člověk mi zavolá a chce si domluvit schůzku, navrhnu mu termín. Já objednávám poměrně brzo, takže nějaké vyhrocené situace nehrozí, ale třeba před několika týdny: volá někdo, potřebuje přijít, vysvětluju, že termín mám až po dovolený, tzn. za tři týdny, tak dlouho nemůže čekat, je to akutní. Dávám kontakty na místa, kde toho člověka ošetří akutně - dotyčný se ošívá, že je to pro něj nepohodlné kvůli vzdálenosti, ale to už fakt nemůžu řešit já.

Psychiatrické vyšetření není něco, co se sfoukne za deset minut mezi dveřma. Když přichází člověk k prvnímu kontaktu, je potřeba mít na něj čas. Proto psychiatři pracujou na objednání. Pschiatrů je méně, než by bylo potřeba (v tom se rozcházím s názorem pojiš´toven, ale tahle diskuse jasně ukazuje, jak to je), a proto objednací doby se protahují.

Chyba je v systému, ale já se neumím rozdvojit a zatímco ve své pracovně pracuji s jedním pacientem, pracovat v její virtuální naklonované verzi jako svůj virtuální klon s dalšími dvěma... prostě to nejde.