Naprosto souhlasim s tim, ze alkoholik, kurak, astmatik, smazka, psychicky nemocny ci clovek s cerstvou zlomeninou se musi byt schopen odhodlat k leceni sam, jinak to proste nefunguje.
No jo. Ale pak to přestane být teoretický a času je možná málo.

Člověk, který mi byl svého času dost blízký, se nejspíš brzy uhulí. Anamnéza nic moc, necelých 40, otec, takto kuřák, zemřel těsně po 50 na rakovinu plic. Blízký "chce přestat", jako všichni. Někdy, ne teď. Chápe, že není jediný důvod pro, zato spousta proti (nevypisuju, bo to je jasné). Vzhledem k jeho dalsim potizim (sam je ani neregistruje) a pracovnimu nasazeni mu nejspis vic nez 10 let nezbyva. Kdyz prestane, je sance (i kdyz rodinna zatez ohledne rakoviny a 20 let koureni ho muze dostat i tak).

Damy, ex-kuracky, psycholozky, salonni teoreticky, filosofky, existuje nejakej funkcni argument, kterej to muze zastavit? Jde o zmacknuti toho spravnyho knofliku, aby ten clovek nastartoval sam.